You are currently viewing Street art v ulicích Kutné Hory

Minulý týden proběhl již pátý ročník street art festivalu nazvaného MĚSTO = GALERIE. Miluji Kutnou Horu a její historii, zároveň ale také moderní výtvarné umění. Minulý rok jsem v době konání akce nebyla ve městě a o to víc jsem se těšila na ten letošní!

Na druhém a třetím ročníku jsem spolupracovala s organizátory. Mám tedy nemalé 🙂 tušení, jak probíhá celá organizace, s jakými problémy se potýkají, znám jednotlivé malby ve městě a také jsem se osobně potkala s většinou umělců, kteří je tvořili.

Je úžasné mít tu příležitost na pár dní se dostat do úplně jiného světa… Do výtvarného světa barev, symbolů, zajímavých myšlenek a jejich vyjádření, do uměleckého světa, který je ukotven (a ne vždy úplně ideálně) postaveným lešením, do „vůně“ sprejů mísící se s kouřem hydraulické plošiny…

Zvu vás, abyste do tohoto světa (alespoň prostřednictvím pár řádků a fotek) nahlédli i vy. Pokusím se vám přiblížit pozadí jednotlivých maleb, jejich myšlenky a autory na základě rozhovorů s nimi.

Město = Galerie

Většinou vás zajímá, jak to funguje 🙂 Tak ve zkratce: Nejdříve se vytipují vhodné plochy ve městě, které se samozřejmě vždy nacházejí mimo historické centrum. Kromě tipování (plochy městské, ČEZ, SŽDC) mají možnost zapojit se do festivalu i soukromí vlastníci tak, že se zkrátka ozvou organizátorům.

Následně pak Lukáš Kladívko (kurátor a ředitel festivalu) pro jednotlivé plochy vytipuje a osloví umělce.

„Umělce vybírám podle jejich stylu tak, aby se charakter plochy a její umístění vhodně doplňovalo s výslednou malbou,“ říká Lukáš.

Přichází na řadu tvorba návrhu jednotlivými umělci, který je pak konzultován s vlastníkem nemovitosti a odsouhlasen. Na tomto místě je třeba říci, že tvorba během festivalu není tvorba na objednávku ála „namalujte mi tam křečka“, „chtěl bych tam něco hezkýho“, „hlavně, ať to není zelený“ a tak dále .-)

V tento moment je zcela stěžejní vzájemná důvěra a jakási rovnováha mezi právy vlastníka a uměleckého vyjádření autora. Funguje to! Umělci přistupují k návrhům odpovědně a ještě se nestalo, že by předložená skica nebyla realizována a že by vlastník nebyl s výsledkem spokojen.

Během pěti ročníků vzniklo v Kutné Hoře ve veřejném prostoru 19 velkoplošných maleb. Na jejich tvorbě se podíleli významné osobnosti mural artu (moderního uměleckého směru), a to nejen z Čech, ale i ze zahraničí.

Mural – plochy a umělci – ročník 2021

Tak a teď kým začít… Začneme domácí scénou! I to je totiž důležité. Do festivalu se zapojují místní umělci.

Andrej Németh Endre (1)

Pana Németha jistě všichni místní znáte. Často ho potkávám na Havlíčkově náměstí nebo na Karlově nebo na cestě mezi těmito dvěma místy v jeho dodávce 🙂 Téměř nikdy mu nechybí jeho oblíbená dýmka. Pochází z Maďarska, ale v Kutné Hoře žije již několik desetiletí a zároveň také město reprezentuje na mnohých uměleckých sympozicích a na výstavách v Čechách i v zahraničí, a to rovnou v několika uměleckých disciplínách. Věnuje se malbě, grafice, pracuje s keramikou, dřevem, kamenem i sklem.

Lokalita: ulice U Lorce | rozměr: cca 35 x 2 m | cca 30 hodin

„Volil jsem harmonický a pozitivní motiv, protože se jedná o frekventované místo, kde se pohybují také děti. Chtěl jsem, aby ta zeď přinášela kolemjdoucím radost,“ prozradil Andrej Németh.

Svou malbu tvořil pomocí nátěrů barvy válečky a následně pomocí předem připravených šablon. Téma volně navazuje na daný prostor (rybníček, stromy, žáby, čápi). Malbu tvořil zhruba 30 hodin, většinou v ranních a dopoledních hodinách a klobouk dolů, víme všichni, jaké to je vymalovat válečkem třeba jen jednu místnost 🙂

Nikola Čermáková nyteKk (2)

Možná i Nikolu někteří z vás znají třeba od vidění, můžete ji často potkat v centru města nebo s dětmi v parku U tří pávů. První autorKA (tedy žena), která se svou tvorbou zapojila do festivalu.

„My jsme se o možnosti malovat bavili s organizátory již během předchozích ročníků, ale vždycky jsem v tom termínu již něco měla. Letos to bylo vcelku narychlo, ale šla jsem do toho, i když jsem sprej nedržela pěkně dlouho v ruce,“ usmívá se Nikola. Taky rovnou dodala, že tím pádem vlastně neměla nic připraveného, ale po krátkém (no asi hodinovém povídání s ní) jsem zjistila, že ona je prostě mistr improvizace 🙂 Tedy má můj obdiv.

Malbu tvořila zhruba tři dny. A jak to probíhalo tady? První den = skatching day – tedy náčrt obrysů. Pak vybarvování a naposledy malba linek a úprava detailů. Jo! Ty linky! Vidíte je? Nikola je tatérka a tam na linkách hodně záleží 🙂

Lokalita: Městské sady | rozměr: cca 4 x 3 m | cca 35 hodin

„Motiv té malby vychází ze symboliky tibetského budhismu. Pravá tvář patří Budhovi a ta levá Mahakalovi. Zjednodušeně: on vypadá jako démon, ale opak je pravdou. Je to strážce a ochránce a čím vypadá hrozivěji, tím větší ochranitelskou moc má. A mě přišlo fajn ho namalovat zrovna tady. Bude to strážce tohoto parku,“ prozradila mi Nikola.

Kurt Gebauer (3)

Není místní 🙂 ale tohle jméno jste už asi slyšeli 🙂 A pokud jste to jméno už slyšeli, docela jistě jste viděli některou z jeho emoce vyvolávajících soch. Ačkoli on sám o sobě tvrdí, že není sochař, ale především malíř, celých 22 let vedl Ateliér veškerého sochařství na UMPRUM. Ve středu 18. srpna oslavil své osmdesáté narozeniny. Při té příležitosti byla připravena rozsáhlá výstava v Národní galerii v Praze, kde jsou k vidění i jeho plátna, která běžně nevystavuje. Další výstava probíhá v Opavě.

Lokalita: sídliště Šipší, ulice Opletalova | rozměr: 4 stěny x cca 4 x 3 m | cca 25 hodin

Motivy vody, plavání, plavců a nezávazné konverzace u řeky nebo na plovárně se objevují právě na jeho plátnech a je to i motiv, který nám zanechal na trafostanici na sídlišti Šipší. Malba vznikala především pomocí válečků a štětců a podle mého názoru se na dané místo perfektně hodí.

„Když jste na plovárně nebo u řeky, má to neskutečnou atmosféru. Vtisklo se mi to do paměti. Ten pohyb, voda, barvy, světlo, hlasy. Čas jako by tam plynul pomaleji,“ mluví o daném tématu Kurt Gebauer.

Keim a Epiks (4)

Tuhle stěnu tvořili tři autoři: Luděk, Radek a Petr. Ti společně tvoří již několik let a vzájemně své styly propojují. Jestli vám to přijde trochu retro, tak jste trefili do černého 🙂 Výsledek působí minimalisticky a nadčasově, zároveň je to nadsázka, ale také pocta 80. létům a snaha vymanit ze z klišé klasického graffiti.

„Popravdě, museli jsme hodně improvizovat a původní návrh jsme dost upravovali na místě. Ta stěna má hodně nerovností. Většinou tvoříme velké plochy válečky, ale tady to vůbec nešlo,“ řekl mi Luděk. „Hodně se nám tam propsala i atmosféra toho místa,“ dodává.

Lokalita: pekárna Středa, Čáslavská ulice – u přejezdu | rozměr: těžko říct, asi musím změřit 🙂 | cca 35 hodin

Stěna je ztvárněním tématu „maloměsto“, najdete tam několik typicky výrazných maloměstských postav. Ty jsou doplněny abstraktními geometrickými tvary a tmavými abstraktními plochami. Jednotlivé motivy jsou kontrastem i synergií a tvoří zajímavý celek, který (jak doufám) zaujme třeba při čekání na přejezdu a třeba nás na chvilku vytrhne z každodenního poklusu a lehké apatie…

X Dog (5)

Tuhle plochu asi jen tak neminete. Najdete ji na budově bývalého cukrovaru v Čáslavské ulici a mural vytvořil Ondřej Vyhnánek, jinak kromě street artu také umělec pracující s keramikou, glazurou či mozaikou. O významu vznikajícího muralu jsme si povídali nahoře na lešení, takže snad mi Ondřej odpustí případné nedokonalosti, protože já moc často po výškách nelezu 🙂

Lokalita: cukrovar, Čáslavská ulice | rozměr: nepřehlédnutelný | cca 50 hodin

„Tahle věc se jmenuje Yes Yes Yes a navazuje na moji sérii Plagiátor Plagiátor. Mám tu jeden motiv vytvořený z několika vybraných komiksových postaviček a dalších pop art symbolů a ten motiv se tu objeví šestkrát,“ vysvětluje X Dog.

No, tak to je zajímavý… Zkuste si něco namalovat šestkrát vedle sebe… To už je experiment 🙂 Komiksové postavičky (jejich kopie) poskládané do originální kompozice a v pěti kopiích. Původní motiv a pak ten poslední, vzájemné srovnávání, proces kopírování a drobné odchylky. Až budete mít někdy čas, zkuste se u stěny zastavit a zaměřit se na detaily. Třeba objevíte něco zajímavého! Mimochodem, napočítala jsem kolem stovky smajlíků, například 😮

Fat Heat (6)

Malba, která (no především její přípravná fáze) vyvolala asi největší reakce 🙂 Když děláte takhle velkou malbu, prostě to není tak, že autor přijde ke zdi a začne malovat, to je asi jasný 🙂 Takže tomu předchází vcelku složitá příprava prostřednictvím gridu (mřížky), která zefektivňuje následnou práci. Pak se pracuje na samotném motivu, tady z hydraulické plošiny.

„Co jsem tím chtěl říct? Je to výzva pro každého z nás. Abychom se zatavili. Zvedli oči od screenu mobilu, počítače nebo televize. Abychom se zamysleli nad tím, kolik času denně strávíme napojeni na různé technologie a zároveň ignorujeme a poškozujeme přírodu, ze které jsme vzešli,“ potvrdil mi mou interpretaci Fat Heat. Umělec, jehož velkoplošné malby najdete po celém světě.

Lokalita: Družební ulice, bytový dům | rozměr: letos největší | cca 80 hodin

Hlavními motivy jsou dvě figury – pravá symbolizuje technologie, které mají přínos, když se využívají pro dobrý účel. Levá figura s rostlinnými motivy představuje přírodu, která jasně prohrává svůj boj a působí, jako by se potápěla. Klesání ke dnu a úzkostlivý pocit ještě jako by umocňoval těžký prasklý zvon umístěný místo hlavy.

Na závěr?

Je to moderní výtvarný směr a nemusí se každému líbit. Já osobně se snažím každou věc ve veřejném prostoru nějak navnímat, dozvědět se o ní víc a zamyslet se nad ní. Něco vás může nadchnout. Něco vás třeba neosloví, to je v pořádku. I mě samotné jsou některé malby bližší, jiné tolik ne. Některé mě ze začátku neosloví, ale začnou se mi líbit třeba až po nějaké době… Mám ale úctu a respekt k tomu, co vzniká během tohoto festivalu.

Město dostává svou další novou vrstvu, pro mě je to opravdu jako pohybovat se po obrovské galerii 🙂 autem, pěšky… Vnímáme ty stěny, působí na nás. Mě dělají radost. Plochy tak ožívají a promlouvají k nám…

Snad jste se dozvěděli něco nového a zajímavého 🙂 Pokud chcete, nechte pod článkem nebo na FB svůj komentář a já uvidím, třeba se k tomuto tématu ještě vrátím, protože ono se nikdy nevejde všechno 🙂

Poděkování: Jakub Jandora, Lukáš Kladívko, Martin Starý a výše jmenovaní umělci.
Další informace najdete na www.mestogalerie.c

Napsat komentář