You are currently viewing Galerie pod širým nebem: moderní umění v historických „kulisách“

Okolí chrámu svaté Barbory, Jezuitské koleje a zahrady GASK se v posledních měsících staly oblíbeným cílem mých (a nejen mých) procházek po městě. Na ty se vydávám většinou sama, přemýšlím, objevuji… Zvykla jsem si na to, že se z ulic vytratili turisté, nakonec v zimních měsících je i v centru vždy poněkud klidněji.

Letos to ale bylo jiné. Byl to takový čistý klid, ulice profoukl mrazivý vítr a město si odpočinulo pod bílými závějemi čerstvého sněhu. Epidemická situace byla taková, jaká byla, pomalu by začínal docházet optimismus, pokud by se právě včas nezačaly objevovat první sluneční paprsky, které hlásily příchod jara. Bylo to na začátku března, když se na nádvoří Jezuitské koleje – Galerie Středočeského kraje GASK – objevil objekt nazvaný Relikviář autorky Johany Střížkové z probíhající, avšak veřejnosti nepřístupné, výstavy The Great Oxidation Event.

Relikviář lákal k bližšímu prozkoumání a po měsících uzavřených muzeí a galerií na mě taková „věc“ působila jako malý zázrak, doslova mě fascinovala. Kromě potřeby zamyšlení se nad samotným exponátem jsem také přemýšlela nad technickou stránkou věci – tedy co všechno musí být vyřešeno k tomu, abyste podobný exponát mohli prostě „vystrčit“ za dveře galerie a v nelehké době se tak přiblížili návštěvníkům. „Hm,“ říkala jsem si, „klobouk dolů…“

Jiří Středa – Co víme

Netrvalo dlouho a v prostoru před kavárnou nad nádvořím se objevila plastika Jiřího Středy s názvem Co víme, která je ve sbírkách galerie od roku 2020. Figura muže z patinovaného bronzu je vysoká 187 cm a název díla jasně vystihuje tázavé gesto s ukazováčkem směřujícím vzhůru. …No ano… Co my vlastně víme?…
Zajímavost / K zamyšlení: Autora ovlivnily jeho cesty do Řecka a poznávání starověkých kultur. Při Vašem dalším zastavení u „zeleného mužíka“ (jak někteří návštěvníci důvěrně plastiku nazývají), se můžete zamyslet třeba nad paralelou se starověkými sochami bohů a filozofickými otázkami, které si člověk (ve své jednoduchosti a prostotě) klade od nepaměti.

Dagmar Šubrtová – Suchý mladý strom

Myslím, že téměr současně byl nedaleko vodního pódia v zahradách „zasazen“ Suchý mladý strom od Dagmar Šubrtové, jejíž výstava Stella Maris aktuálně probíhá v Experimentálním prostoru GASK (do 26. 9. 2021). Autorka je ve své tvorbě ovlivněna působením na Kladensku, v areálu Mayrau. Objekty stromů recyklují starý kov – potrubí z nedalekých tepláren a kotelen a upozorňují na mnohdy nevhodnou rekultivaci krajiny po těžbě, a to výsadbou nevhodných dřevin, které následně usychají.
Zajímavost / K zamyšlení: Suchý strom byl umístěn symbolicky na místě, kde byl dříve živý strom vysazen a uschl. Možná proto si ho někteří návštěvníci zahrad na první pohled nevšimli. Zkuste ho tedy objevit v blízkosti vodního pódia. Podobně „ukrytý“ je i kovový keř s názvem „Ten, jenž byl zapomenut“. Stal se přirozenou součástí keři osázené plochy a v obou případech můžeme sledovat kontrast mezi reznoucím kovem a živými stromy a keři proměňujícími se v jednotlivých ročních obdobích.

Jindřich Zeithamml – Ke třem

Další instalací, která v prostoru zahrad přibyla, jsou tři objekty Jindřicha Zeithammla nazvané Ke třem. Sochařská díla autora, který téměř deset let působil také jako profesor pražské Akademie výtvarných umění a za svou tvorbu získal několik prestižních ocenění, jsou zastoupena ve sbírkách v Evropě i USA. Objekty, které najdete před štábním domkem, jsou vyrobené z betonu a skelného vlákna a nesou symbolickou barevnost.
Zajímavost / K zamyšlení: Některá výtvarná díla mají svůj motiv. Objekty Jindřicha Zeithammla používají minimalistického jazyka, jsou abstraktním vyjádřením univerzálních otázek a dalo by se říci, že přímo „rozkládají realitu do základních objektů a tvarů“. Zastavte se na tomto místě. Vnímejte proudy energie mezi oblými tvary, prožijte daný okamžik teď a tady.

Lukáš Rittstein – Pták ráje

Prozatím posledním exponátem, který byl do zahrad umístěn, je Pták ráje autora Lukáše Rittsteina a tato instalace vzbudila asi největší zájem (ano, je prostorově i barevně nejvýraznější) a také rozpolcené reakce návštěvníků zahrad. Autorova díla jsou charakteristická proměnou nejrůznějších předmětů z každodenního života, které kombinuje s novými tvary vyrobenými z laminátu. Vytváří tak konfrontaci vnitřního a vnějšího vesmíru, reality a snění, přírody a technologie. Jeho tvorba je ovlivněna expedicemi za přírodními národy do Papuy Nové Guineje.
Zajímavost / K zamyšlení: Podobnou plastiku mohli obdivovat návštěvníci Expa v Miláně v roce 2015. Byla součástí českého pavilonu v konceptu „Laboratoř života“, „Země příběhů a fantazie“. Plastika, která v sobě kříží auto a ptačí hlavu poukazuje na přírodu i vědeckotechnický pokrok. Další autorova plastika s názvem Nekonečný přítel 3 (2015) je již několik let k vidění v expozici „Alej světců“ – v přízemní chodbě galerie GASK.

A co dál?

Vystavených autorů má být celkem osm. GASK – Galerie pod širým nebem se stává trvalou součástí zahrad, můžeme tak i nadále vnímat vystavená dílav kontrastním prostředí historického města a jeho architektury. Já osobně mám z této aktivity velkou radost a ačkoli výstavy v galerii navštěvuji několikrát během roku, jsem ráda, že uměním ožívá i venkovní „veřejný prostor“. Zároveň mě (jako v jiných případech) baví „studovat“ jednotlivá díla, jejich autory, seznamovat se s motivy pro jejich tvorbu, souvislostmi, baví mě jejich umístění a dialog s okolním prostředím. Všechna vystavená díla mě silně oslovila v pozitivním smyslu.

Když jsem viděla Ptáka ráje, jehož sklolaminátový povrch odrážel sluneční paprsky, se zářícími barvami a kontrastující s barokní Jezuitskou kolejí i gotickým chrámem, uvnitř jsem přímo zajásala. Děkuji za všechny, i ty, kterým se vystavená díla třeba nelíbí, nenašli pro ně porozumění. Moderní umění může vzbuzovat různé reakce a žádná není správná ani špatná. Vyvolávat reakce – jakékoli – patří k základním funkcím výtvarných počinů a já jsem ráda, že mohu být součástí této interakce.

Planeta ve „vápence“

Nejdříve mě mrzelo, když minulý týden zmizely skleněné panely z prostoru historické vápenné pece. Tento prostor však již brzy ožije novým účelem. Kulatý prostor bude osazen lavičkami a stane se z něj samostatná relaxační zóna. V té se již brzy objeví instalace Veroniky Šrek Bromové s názvem Planeta. Kovová koule, s kapsami se zeminou a rostlinami, nás vybídne k dialogu formou osázení a následné péče o Planetu.

Těším se!


Napsat komentář