V březnu 2019 jsem založila Instagramový účet s názvem @Žiju v centru KH a začala přidávat své první tipy. Proč, ptáte se? Bylo jaro, zpívali ptáci a mě přišel svět zkrátka úžasnej – to byl totiž ještě v pořádku. Město se probouzelo ze zimního spánku a začali přijíždět první turisté, kteří v následujících měsících zaplnili historické uličky našeho města.
Pro místní i cestovatele připravuji tipy a zajímavosti, sdílím svůj pohled na svět.
Chtěla bych, aby tu atmosféru mohl nasát každý, koho to bude bavit a zajímat. Každý, kdo zrovna nebydlí na náměstí, ale chce ŽÍT v našem městě. Chce si užívat jeho tradice, historii, dobré jídlo a pití i kulturu.
Chtěla bych podpořit zdravý patriotismus, to, že k městu patříme – my – lidé. Snažíme se pochopit jeho historii a tvořit přítomnost a budoucnost, která se po čase stane minulostí.
Chtěla bych vám předat to, co jsem se za těch pár let o našem městě dozvěděla.
Chtěla bych, aby až k vám přijedou příbuzní z Moravy nebo z druhé strany zeměkoule, abyste je vzali do města a řekli jim, jaké to tady máme parádní.
Chtěla bych, abyste občas prostě vyrazili do města, zašli na oběd, kávu nebo na víno prostě jen tak, pro radost ze života…
PS: Blog je obrazem mého subjektivního vnímání a prezentuje informace, tipy a zajímavosti dle mého vlastního uvážení a zkušeností. Je apolitcký a tvorba obsahu není finančně podporována.
Kutná Hora a já
Kutnou Horu znám odmala a pamatuji si, že se mi vůbec, ale vůbec nezdála hezká. Po mladistvých letech mimo rodné hnízdo a přechodnému bydlení v Praze, Kolíně a Poděbradech jsem se vrátila zpět, tak říkajíc na „rodnou hroudu“.
V Kutné Hoře bydlím se svou rodinou posledních 11 let. Ze začátku jsem dojížděla za prací mimo Kutnou Horu a do města jsme vyráželi do restaurací, kaváren a za kulturou. Když jsem se tehdy do města vrátila, musela jsem se s ním znovu seznámit, už jsem ho nevnímala dětskýma očima. Změnilo se město a změnila jsem se já.
Zamilovala jsem se…
Čtrnáct dní jsem chodila ulicemi, uličkami, starými čtvrtěmi, párkrát jsem se ztratila. Navštívila jsem památky, které jsem znala ze školních výletů. Objevovala jsem místní kavárny a zapadlé obchody, povídala si s lidmi. Cítila jsem se jako na dovolené. Na dovolené v „mém“ městě. Zamilovala jsem se…
Pro mě je Kutná Hora jako truhla s poklady, které si můžete prohlédnout jeden po druhém, pídit se po jejich příběhu, a je-li vám přáno, dozvídat se nové a nové věci z dob dávných i nedávných…
K informacím se později začali přidávat lidé a s prací ve městě jich přibývalo. Kavárníci, restauratéři, podnikatelé, zástupci jednotlivých památek. Tolik osobností, které každou obdivuji pro něco jiného…
Kutná Hora je jako truhla s poklady.
Budu ráda, pokud Vám budu moci zprostředkovat pohled na město mou optikou…
Říká se, že není všechno zlato (v našem případě možná spíš stříbro), co se třpytí. Dnes už to vím. Avšak i s vědomím toho, že Kutná Hora není ve všech ohledech ideální je pro mě inspirativním místem a domovem, do kterého se vždy ráda vracím…
Budu ráda, pokud Vám budu moci zprostředkovat pohled na město mou optikou, nabídnout Vám zajímavé informace, něco, co jste možná slyšeli už před moha lety a zapomněli nebo třeba ještě neslyšeli vůbec, zákoutí, která jste možná dosud jen míjeli nebo naopak tipy na nová místa, které si zaslouží naši pozornost.
Čtěte… a když budete chtít, napište mi e-mail nebo komentář pod daný příspěvek.
Těším se na naše virtuální setkávání tady a možná i to opravdové – kde jinde – než někde ve městě…