Lidka a čokoLada

Tak si říkám, jestli je tu někdo, kdo ještě nezná kutnohorskou čokoládu Lidka 🙂 Lidka totiž dobývá nejen svět, ale také lokální i celostátní média všeho druhu. Tak co ještě napsat, co jste nečetli. No, pokusím se…

S Ladou se známe pár let, od roku 2016, kdy na Komenského náměstí otevřela Muzeum čokolády. Tento nový podnik nešlo jen tak míjet, ačkoli ona sama o něm mluví jako o nejmenším muzeu čokolády na světě. Chodila jsem kolem téměř denně a nemusíte patřit k těm, kteří zbodnou dvě tabulky čokolády na posezení, aby vás to prostě vtáhlo dovnitř. V té době jsem věděla jen něco málo o slavných prvorepublikových podnicích v Kutné Hoře a i já – možná jako mnozí z vás – jsem poprvé logo slavné čokoládovny četla jako Sidka.

„To logo – Lidka – to je podle dcery zaměstnance továrníka Zdeňka Koukola – zakladatele továrny Koukol a Michera, a takto byl ten nápis odlit z čokolády a stalo se z něj logo, pod kterým továrna vyráběla své bonbóny a čokoládu,“ vysvětluje i dnes Lada velmi trpělivě, s nadšením a s úsměvem návštěvníkům, kteří stále častěji nacházejí cestu do muzea i pro samotnou čokoládu. Jen já sama jsem jí slyšela odpovídat opravdu spoustukrát – má můj obdiv…

Jak začal Ladin čokoládový příběh?
To si takhle píšete dizertačku, jdete hledat podklady do místního archivu a uvědomíte si, že jste v budově bývalé továrny na čokoládu. Něco vás osvítí, dizertačku uložíte k ledu a nadchnete se pro tenhle kousek kutnohorské historie natolik, že hledáte, sháníte, řešíte a s podporou rodiny a nadšenců – tedy hlavně Lenky Choutkové, založíte Muzeum čokolády, které je věnováno právě kdysi slavné továrně na bonbóny a čokoládu – Lidce. Zní vám to neuvěřitelně? Čtěte dál, tohle je teprve začátek.

Začneme vyrábět

Píše se rok 2017 a muzeum funguje něco přes rok. Nebyla by to ale Lada, kdyby zůstalo jen u něho. A tak kromě práce v muzeu a péče o dvě děti ještě hledá, pátrá, zjišťuje a na začátku roku 2018 prohlásí jen tak mezi řečí: „Podařilo se nám získat licenci Lidka a začneme vyrábět čokoládu.“ Chvilku na ní úžasle koukám a nemám slov. Vyrábět čokoládu, říkám si. No, tak to je něco! Kutnohorskou čokoládu. Čokoládu Lidka. Ale jak? Znělo to neuvěřitelně, ale v té době jsem už věděla, že…

Když Lada řekne třeba že vyleze na Mount Everest, tak tam prostě vyleze. Fakt!

Kutnohorská čokoláda

Měla jsem velkou radost a zároveň obavy, když mě Lada požádala, abych navrhla grafiku pro nové obaly čokolád Lidka. Byla to výzva. Studovaly jsme ty původní, chtěly jsme na ně navázat, zachovat určité prvky. Vítězná varianta prošla zákaznickým testováním a v říjnu 2018, sto let od založení továrny Koukol a Michera, šla do prodeje série 100 ks 100% čokolád k výročí založení továrny i vzniku samostatného Československa. Od té doby jsme připravily mnoho variant pro různé druhy, speciální edice pak nese osobitý design umělce Martina Zemanského. Aktuální nabídku kutnohorských čokolád najdete na eshopu.

Světové medaile

Začít vyrábět čokoládu znělo docela neuvěřitelně, ale jak jsem psala s tím Mount Everestem… Lada a taky Pavel, který se stal součástí čokoládovny a bez kterého by to prostě nešlo, začali nejen že vyrábět čokoládu, ale také získávat evropská i světová ocenění. Tu první – bronzovou medaili pro horkou 65% čokoládu hned v roce 2019, tedy po půlroční výrobě. Pak přišla další ocenění a to nejnovější tento týden. Stříbrná medaile z celosvětového kola International Chocolate Awards pro Ovčí čokoládu a Kávomléčný speciál a pro Ovčí čokoládu ještě cena poroty. Ostatně to byl také impuls pro tento příspěvek, protože to je prostě fantastický úspěch! Mimochodem, Ovčí čokoláda je moje nejoblíbenější Lidka a Kávomléčný speciál je takový můj občasný dopink pro delší večery jako je ten dnešní 🙂

„Je hezký na krabičku lepit tu samolepku, ale není to o sbírání medailí. Díky tomu ocenění se spíš ujišťujeme v tom, že jsme se vydali dobrou cestou.“

Lidka aneb krátká historie továrny Koukol a Michera

Továrna Koukol a Michera byla založena v roce 1918 původně jako závod na zpracování ovoce, z lokálních zdrojů se vyráběly náplně čokoládových bonbonů. Bonbony a čokolády se prodávaly pod značkou Lidka a kutnohorská čokoláda získala dvakrát za sebou zlatou medaili na světové soutěži. Továrna zaměstnávala na 500 zaměstnanců, vyráběla více než 5000 druhů výrobků a exportovala do mnoha zemí po celém světě. V roce 1948 byla továrna znárodněna a po roce 1958 zanikla. Pod značkou Lidka se nadále vyráběly čokolády v jiných závodech. Později značku odkoupila společnost Nestlé a předtím, než se navrátila zpět do Kutné Hory, byla registrována firmou sídlící na Britských Panenských ostrovech. Další informace najdete na webu muzea nebo v muzeu samotném.

Jak vzniká čokoláda Lidka

Nějakou dobu už tuším, že se čokoláda nevyrábí jako v reklamě na Milku. Ale až dnes mě Lada zasvětila do výroby prakticky přímo ve výrobně. Pro někoho (to jsem já), komu se málokdy povede docílit akurátní konzistence čokoládové polevy na perník se výroba čokolády pohybuje mezi raketovou vědou a alchymií. Ne. Ona to opravdu je trochu věda a trochu alchymie.

Tak já to zkrátím asi jako pan Lorenc z oblíbeného českého filmu: To musíte najít plantáž s kakaovými boby v Karibiku, kontaktovat farmáře, domluvit se s ním a nakoupit boby. Pak se modlit, aby v dané zemi (Guatemala, Mexiko, Belize) nepřišla povodeň, uragán nebo občanská válka a aby boby odpluly směr Evropa. Když jsou v Evropě, tak aby doputovaly k vám, protože to je zásilka v hodnotě ojetého auta 🙂 A aby doputovaly co nejdříve a nezdržovaly se třeba proclením a dalšími důležitými úkony státní správy.

Když se pytle s boby ocitnou ve výrobně, je skoro vyhráno a může začít samotný proces výroby! (Tady bych chtěla upozornit zákazníky, kterým se zdají být čokolády dražší o zvýšenou pozornost :-))

Boby jsou ale jen sušené a fermentované a tak je čeká nejdříve ruční třídění, které perfektně obstarává Pavel a následně pražení – samozřejmě na správný stupeň, protože když je přepražíte, putují do koše. Potom nastupuje ke slovu technika. Drtič Šampion pražené boby nadrtí. Chce se jásat, ale drť obsahuje i slupky, které musíte speciálním vynálezem objednaným z Ameriky, odsát. Hurá. Je skoro vyhráno.

Drť obsahuje pouze kakaové boby. Tu můžete „naložit“ do parádního melanžeru – mašinky v hodnotě x set tisíc, do které je však nutné rozdrcené boby vmíchávat postupně, což trvá několik hodin 🙂 On se ale potom odmění. Dokáže postupně rozmělnit a umíchat až 15 kilo tekuté čokoládové hmoty. Prima. Čokoláda putuje do velkých forem, ve kterých musí ztuhnout a trochu si odpočinout. Aha! Tabulka stále v nedohlednu…

Velké tabule čokolády se nechají uležet. Třeba i na měsíc, aby vyzrály. A pak? Rozbijí se na čokoládové kameny a roztavením a dlouhým mísením se čokoládová hmota zjemňuje a zbavuje tříslovin. To může trvat třeba i deset hodin při určité teplotě. Před samotným nalitím do naleštěných! forem se směs zchladí. Proces nalití čokolády do forem musí být rychlý a každý stupeň hraje roli. Díky vibracím se z čokolády uvolňují bublinky, odstraní se přebytečná hmota a čokoláda ve formě putuje do ledničky na zchlazení. Uf – je tam.

Po zchladnutí se z formy vyklepne tabulka! Zázrak! Ne všechny se ale povedou a projdou přísnou Ladinou kontrolou. Ty jsou pak nemilosrdně vyřazeny a putují do boxu pro další várku, kdy jsou znovu roztaveny do čokoládové hmoty. A teď už finále. Tabulka se usadí na zlatém papíru a po pečlivém ručním zabalení dostává kulatou samolepku s logem Lidka a papírovou etiketu, případně je uložena do zbrusu nových papírových krabiček (ach, ty nám daly, viď Lado?) a putují o pár set metrů dále do Muzea, kde se pak opravdu příliš „neohřejí“ před tím, než si tabulku my – zákazníci – odneseme domů.

Celý proces výroby probíhá ručně od kakaového bobu po zabalení tabulky, kterou si po dnešku, myslím, budu ještě o něco více vychutnávat…

Koukněte na krátké video z finální fáze výroby a napište pod článek, co vy a Lidka 🙂
A mám tu ještě pár zajímavostí, které se mi sem nevešly. Druhý, ale fakt kratší, díl?