Románský poklad za humny

Necelých 7 km a 10 minut jízdy autem vás dělí od návštěvy autentického románského kostela sv. Jakuba v obci Jakub – část obce Církvice. Poprvé jsem ho navštívila loni na začátku října. Můžete si říkat, že „kostel je v každé vesnici,“ to sice ano, ale ne takovýhle, věřte mi 🙂 To místo mi úplně učarovalo, do té doby jsem netušila, že doslova „za domem“ máme podobně výjimečnou stavbu.

…A pro milovníky záhad, konspirací a různých interpretací historických faktů, ano. Tohle místo vás bude zajímat…

Kostel, který byl vysvěcen již v roce 1165, stojí na místě s klidnou energií a na první pohled vás zaujme jeho vysoká západní věž a původní venkovní výzdoba s románskými sochami. Stavba je opředena několika zajímavými příběhy či teoriemi.

Marie – zakladatelka kostela
Jedna z nich se zabývá samotným impulzem pro stavbu tohoto panského kostela. Jedna z úvah, podpořená nálezem autentiky (dobového dokumentu), hovoří o donátorce Marii, která stavbou chtěla odčinit hříchy a klatbu svého manžela Slavibora ze Švábenic.

Zajímavost: Jedná se o kostel panský, který tedy nezaložil panovník, ale zdejší pán (velmož). Panstvo sedělo při mši na vyvýšené tribuně (empoře), kterou nesou arkádové oblouky na dvou sloupech s krásně zdobenými hlavicemi. Do kostela se panstvo dostávalo pravděpodobně v úrovni tohoto patra krytou pavlačí z přilehlé budovy, která se však nedochovala. V místě jejih vstupu na emporu je nyní umístěno dřevěné schodiště a vstup do věže ke zvonům.

Původ románských soch
Další oblastí pro úvahy a teorie je samotná venkovní výzdoba kostela v podobě plastik zasazených do fasády na jižní straně kostela (mimochodem se jedná o největší dochovaný soubor románských soch u nás, od roku 2008 je kostel prohlášen za národní kulturní památku). Jejich původ však není jasný – sochy mohou pocházet z vojenských tažení knížete Vladislava, a to z oblastí severní Itálie, severního Německa nebo jihovýchodní Francie.

Zajímavost: Na první pohled je patrné, že sochy nemají stejného autora. Před vsazením na své místo byly také upravovány, tedy zmenšeny tak, aby se do oblouků vešly. Odkud ale sochy pochází a jak se do kostela dostaly?

Přesně se také neví, koho sochy zpodobňují a i zde, na základě ikonografie, dochází k různým výkladům. Nad kamenným portálem je umístěna půlkruhová plastika z červeného pískovce s žehnajícím Ježíšem, který drží v levé ruce otevřenou knihu života. Nad tímto portálem dominuje žehnající postava, která je označována za Ježíše Krista nebo samotného sv. Jakuba, u kterého poklekají dva mládenci – možná symbolizující dva syny donátorky kostela Marie. Vpravo je pak socha rytíře označovaného za sv. Václava nebo rytíře Rolanda. Zcela vpravo a zcela vlevo se pak nacházejí postavy vysokých církevních hodnostářů – může se jednat o sv. Vojtěcha (druhého pražského biskupa) a sv. Prokopa (zakladatele sázavského kláštera).

Zajímavost: Sochy byly velmi vzácné již v době vzniku kostela. Aktuálně je to největší dochovaný soubor románských kamenných plastik na území České republiky.

Prohlídka s průvodcem
Doporučuji využít možnosti a navštívit kostel během otevírací doby, kdy vás kostelem provede průvodkyně. Budete tak moci obdivovat také vnitřní výzdobu, původní náhrobníky z patnáctého a šestnáctého století a navštívíte kúr s varhanami. Při jejich zasazování v roce 1845 došlo k vzácnému nálezu relikviáře s dvanácti relikviemi a autentikou – listinou napsanou třináctým biskupem pražským Danielem II., která vypovídá o přesném datu vysvěcení kostela 19. listopadu 1165. Zároveň potvrzuje účast dalších osob na vysvěcení: Vladislava – krále českého, Judity – české královny a Marie – již zmiňované donátorky kostela se syny Pavlem a Slaviborem.

Zajímavost: V sakristii vznikla nedávno malá expozice, kde uvidíte kopii autentiky (dokumentu) i olověné ostatkové schránky. Uvidíte zde také kopii sochy svatého Prokopa, která byla součástí československé expozice na EXPO 1967 v Montrealu, a to i s originální přepravní bednou, ve které socha cestovala do Montrealu a zpět.

Výstup do věže ke vzácným zvonům
Součástí prohlídky je také výstup do věže ke dvěma vzácným zvonům. Ty byly zavěšeny zpět v roce 2019 tradiční metodou po náročné opravě historických dřevěných konstrukcí a výrobě zvonové stolice, na které pracoval mistr tesař Petr Růžička.
Zvon Jakub pochází z roku 1504 a jeho autorem je slavný kutnohorský zvonař Ondřej Ptáček. Druhým zvonem je zvon Josef, který odlil jeho syn Jakub Ptáček v roce 1515 a v roce 1872 byl přelit Annou Bellmannovou.

Otevřeno v sezóně je každý den kromě pondělí od 10 – 16 hodin.

Úvodní fotografie článku z Římskokatolické farnosti Kutná Hora Sedlec, která tento kostel spravuje.
Více informací zde.