Dům stojí v Kollárově ulici, jeho zdobná novogotická fasáda pochází z roku 1904. Na arkýři jsou umístěné sochy zpodobňující Jana Evangelistu Purkyně a uznávaného chirurga Eduarda Alberta (po kterém je pojmenován Albertov v Praze a také komplex budov Přírodovědecké a 1. lékařské fakulty, kde byla odhalena jeho busta).
V domě bydlel v roce 1734 barokní malíř Petr Brandl, který v Kutné Hoře také v roce 1735 zemřel a je pohřben v kostele Matky Boží Na Náměti. V katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci si můžete prohlédnout jeden z jeho obrazů – Vidění svaté Luitgardy. Olej na plátně (185×310 cm) je datován do roku 1729. Obraz ztvárňuje náboženský výjev – Ježíš se sklání z kříže a ukazuje své rány Luitgardě. Ta žila ve 13. století a už jako dívka prožila několik vidění, extáze a stigmata. Vstoupila do přísného cisterciáckého řádu, 12 let před svou smrtí oslepla a prožila v modlitbách a mlčení.
Stejný výjev Braunova obrazu můžeme vidět v podobě sousoší na Karlově mostě v Praze. Jeho autorem je Matyáš Bernard Braun. Originál sousoší, které patří k nejcennějším dílům českého baroka, je uložen v lapidáriu Národního muzea v Praze.
Vidění sv. Luitgardy – Petr Brandl 
katedrála Nanebevzetí Panny Marie Sedlec
30. srpna 1919 se v domě narodil židovský básník Jiří Orten, vlastním jménem Jiří Ohrenstein. Ten Kutnou Horu miloval a známá místa poznáme v básních z cyklu Mé město. Ortenův smutný život skončil předčasně, v jeho 22 letech zemřel po dopravní nehodě – srážce německou sanitkou.
Jeho jméno nese kutnohorské gymnázium a také literární soutěž mladých autorů Ortenova Kutná Hora.
Svatý Jakub
Běž po špičkách. Hleď, jak se kloní,
neb je mu smutno z výšky té.
A umí zvonit. Tolik zvoní!
Spíte a slyšíte.
Na milence a na havíře,
na zbloudilé a na mrtvé
do šíra volá. V čisté víře
je k svému srdci zve.
A jeho kříž, jenž blesky chytá,
něhou se zalyká,
když svatý Jakub slavně vítá
příštího zvoníka.
