Zvony se vrátily z Říma…

Dnes je Bílá sobota a nacházíme se tak uprostřed tzv. Velikonočního tridua – nejdůležitějších církevních svátků roku, během kterých si věřící připomínají Zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Velikonočním svátkům předchází postní doba, která vrcholí Svatým týdnem a je ukončena velikonočním trojdenním (triduem): Zeleným čtvrtkem (poslední večeře), Velkým pátkem (ukřižování Ježíše Krista) a Bílou sobotou (Ježíšovo spočinutí v hrobě). Bílá sobota pak ústí ve Velikonoční vigilii a následně do neděle Zmrtvýchvstání Páně. Na Velký pátek se neslouží mše, tento den je vyhrazen tichému půstu.

Pověst říká, že na Zelený čtvrtek po odeznění modlitby zvony odlétají do Říma pro požehnání svatého otce. První odlétají staré zvony, které znají cestu, pak malé zvony a jako poslední letí zvon Zikmund z chrámu svatého Víta a zvon Marie z Týnského chrámu, které slouží jako stráž. V Římě jim dá papež své požehnání a zvony letí zpět. Pokud by některý zvon neodlétl (neutichl), přineslo by to dané obci neštěstí. Právě na Bílou sobotu po Gloria se zvony vrátí a zvoní: „Byl jsem tam! Byl jsem tam“. A toto zvonění prý má kouzelnou moc….

Vigilie po období půstu přináší obrat – tmu a ticho střídá světlo svící, zvuk zvonů a tóny varhan. Díky kutnohorské farnosti a zvoníkům jsem mohla být dnes u tohoto zvonění, kdy se zvony „vrátily z Říma“.

S kutnohorskými svatobarborskými zvony jsem se poprvé setkala asi před osmi lety. Fascinuje mě vidět a slyšet zvony, jejichž tóny poslouchali naši předci, zvony odlité vyhlášenými kutnohorskými zvonaři jako byli Ptáček nebo Klabal a které přečkaly i válečná období (zhruba 10 až 20 tisíc mladších zvonů bylo v období válek zrekvírováno a následně byly roztaveny pro výrobu děl a střeliva – mezi nimi například pět zvonů z kostela svatého Jakuba).

Tři svatobarborské zvony jsou umístěny ve věži Jezuitské koleje. Jsou to zvony Ludvík, Michal a Barbora. Na věž jsem vystoupala se třemi kutnohorskými zvoníky – pány Vosáhlem, Dřevíkovským a Smetáčkem. Naše první zastavení bylo u zvonů Ludvíka a Michala. Samotný pohled na tyto dva obrovské zvony je úžasný. Oba ulil kutnohorský zvonař Ondřej Ptáček. Zvon Michal je ze tří zvonů nejstarší (1493 – rok po objevení Ameriky, jak řekl jeden ze zvoníků) a podle slov pana Dřevíkovského býval právě tento zvon umístěn v dřevěné zvonici na malém návrší zhruba v místech, kde nyní stojí chrám svaté Barbory.

Vystupujeme ale ještě o něco výš po strmých úzkých schodech – ke zvonu Barbora. Na tento jediný je možné aktuálně zvonit. Zvoníci čekají na pokyn pro zvonění a já využívám času k otázkám všeho druhu…

Vedoucím kutnohorských zvoníků je pan Martin Vosáhlo (zvaný Máca), který rozeznívá kutnohorské zvony již více než 25 let.

„Seděl jsem tenkrát v antikvariátu v Barborské ulici, když se otevřely dveře a dovnitř nahlédl tehdejší kostelník a zvoník pan Hakl,“ říká mi o svých začátcích pan Vosáhlo. „Neznali jsme se, ale on se na mě podíval, ukázal prstem a řekl: Zejtra zvoníme. Tak přijď!“, pokračuje, „A tak jsem přišel. A už mi to zůstalo. Asi to byl osud…“

Podobný začátek popisuje také MUDr. Dalibor Smetáček. „Přišel jsem se tenkrát s kamarádem podívat, jak zvonění probíhá. Jeden zvoník měl ale akutní zdravotní potíže. Přivolal jsem mu zdravotní službu, a protože se tenkrát zvonilo na všechny tři zvony, a my zůstali právě tři, řekli mi, abych zvonil já,“ vypráví svůj začátek u zvoníků pan Smetáček. „Tak jsem se chopil pomyslného vesla a chodím zvonit už pěkných pár let,“ dodává.

I pan Dřevíkovský, kterého možná mnoho z vás zná jako havíře ze Stříbření, se ke zvonění dostal díky svým přátelům a kromě toho, že už dlouhou řadu let chodí zvonit, píše také kutnohorským zvoníkům kroniku.

Zvoníci rozeznívají zvony při příležitosti významných církevních svátků a dalších významných událostí. Na Bílou sobotu se zvonilo pouze krátce (asi 3 minuty), ale běžně ručně zvoní i 15 minut, a to už chce fyzičku a více zvoníků, aby se vystřídali, neboť na svatobarborské zvony se zvoní pouze ručně (mnohé zvony mají dnes již také pohon na elektřinu). Aktuálně tvoří skupinu kutnohorských zvoníků asi 15 členů a 2 čekatelé. Vedoucím zvoníků je pan Vosáhlo a členy svolává dle potřeby farnosti.

„Tóny zvonů ve městě jsou sladěny tak, aby se navzájem doplňovaly. A my se těšíme, až se zase všechny čtyři budou moci najednou rozeznít,“ říká na závěr dnešního svátečního zvonění a pro mě nevšedního zážitku pan Dřevíkovský.

zvon Michal
byl ulit v roce 1493 mistrem Ondřejem Ptáčkem v Kutné Hoře
průměr: 149,5 cm | hloubka: 114 cm | tloušťka věnce: 12,5 cm | hmotnost: cca 2,4 tuny

zvon Ludvík
byl ulit v roce 1510 mistrem Ondřejem Ptáčkem v Kutné Hoře
průměr: 184,5 cm | hloubka: 144 cm | tloušťka věnce: 14 cm | hmotnost: cca 4 tuny

zvon Barbora
byl ulit v roce 1536 mistrem Jiříkem Klabalem v Kutné Hoře
průměr: 112 cm | hloubka: 90 cm | tloušťka věnce: 9,4 cm | hmotnost: cca 1 tuna

Poděkování patří:
Římskokatolická farnost – ariděkanství Kutná Hora za umožnění vytvoření foto a video záznamu:
Julie Němcová, Kristýna Drahotová, pan farář Jan Uhlíř
Kutnohorští zvoníci: Martin Vosáhlo, Jan Dřevíkovský, Dalibor Smetáček, Michal Kratochvíl
Věž se zvony není standardně přístupná veřejnosti, je však možné ji navštívit při výjimečných příležitostech.