Před pár dny jsem měla možnost krátce nahlédnout do půdních prostor katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele v Sedlci, kde je připravena pro zpřístupnění veřejnosti Výstava fotografií Josefa Čáslavy.
V půdním prostoru proběhlo výstav již několik. Moderní galerie musí složitě zatemňovat své prostory. V tomto případě stačí zastínit jedno kruhové okno v průčelí katedrály a rázem se půda promění v galerii s úžasnou atmosférou. Do těchto prostor vystoupáte po Santiniho točitém samonosném schodišti a v prostoru půdy vnímáte horní vnější stranu kleneb, které se vypínají do výšky v prostoru někde pod vámi.
Zde najdete zhruba 60 barevných i černobílých fotografií pana Čáslavy, které dle jeho slov mají prezentovat region prostřednictvím jeho známých i méně známých památek a pohledů na jednotlivá města. Najdete zde proto velké chrámy, katedrály a historická centra stejně jako kostelíky, synagogy a Boží muka vyhlížející v krajině. Při procházení po dřevěných pochozích lávkách jsem si vzpomněla na pana Čáslavu a mnoho hodin, které jsme spolu strávili během několikaleté spolupráce.
Jméno Josef Čáslava zná, myslím, každý Kolíňák. Dovolte mi ale přiblížit i vám jeho životní příběh…
Josef Čáslava vyrůstal v Plaňanech u Kolína a k focení měl blízko od dětství. Jak sám říká, v této aktivitě ho podporovali technicky zdatní kamarádi, pan učitel Budkovský a především jeho tatínek. Po základní škole chtěl studovat v oboru slaboproudá elektrotechnika, tak tomu však nebylo ale pan Čáslava se vyučil jako obraběč kovů.
Josef Čáslava (vpravo), fotografie Hana Morová
Ve svém prvním zaměstnání se mu podařilo rychle vybudovat obstojnou kovoobráběčskou dílnu, kde pak pracoval na různých zakázkách a zlepšovácích, které sám navrhoval (on totiž ze všeho nejvíce chtěl být vynálezcem). Zároveň však fotil dle zadání pro potřeby firmy.
„Vzpomínám si, jak jsem fotil v továrně na kartáče. Byla to fotografie určená pro reklamu. S dnešní produkcí se to samozřejmě srovnávat nedá. Tenkrát se na podlahu v hale vyskládaly kartáče a připravila vysoká železná konstrukce, ze které jsem následně snímek pořídil.“
Zakázek na focení přibývalo a když přišla možnost, pan Čáslava začal působit jako fotograf pod Národním výborem. To přineslo spoustu fotografické práce v komunální oblasti (focení školek, tanečních kurzů, továren a další). Přibyly také svatby. Ve své době zpracovával ručně až 500 fotografií denně.
„Bylo hodně věcí, které jsem si vyrobil sám – částečně třeba chemii pro vyvolání. Některé přípravky jsme vyrobili s tatínkem. Jiné jsem za poměrně dost peněz musel zakoupit. Co ovšem bylo v jednu dobu nedostatkové zboží, to byl fotografický papír. Tenkrát se hodně vyvážel a byl téměř „na příděl“. Každé město dostalo určitý počet balíčků. A tak jsem v den závozu nasedl do auta a objížděl region: Pečky, Poděbrady a další místa, abych měl fotky na co přenést.“
Když pak nastala doba uvolňování, pan Čáslava začal působit na volné noze jako soukromý podnikatel. Jak říká, bylo to velmi náročné, ale krásné období. Znamenalo to velké investice do vybavení, mnoho a mnoho hodin práce, která sice nezačínala v šest ráno, ale mnohdy končila pozdě večer. Ale přinesla především svobodu a volnost, možnost být „svým pánem“. Od té doby nafotil tisíce a tisíce snímků, ať už analogových nebo digitálních (vybranou část starých analogových fotografií průběžně digitalizuje).
Focení a fotky jsou jeho životní náplní nejen v podobě aktivní, ale také sběratelské. V jeho sbírce je zhruba 250 starých analogových přístrojů, mnohé funkční a včetně potřebného vybavení. Nikdy také nezapomenu na jeho příběh o záchraně Funkeho fotografií nebo fotografií Františka Krátkého, které doslova „tahal z popelnice“. Funkeho fotografie se díky němu podařilo zachránit a pár (za odměnu) jich má také ve své sbírce.
Vždy, když pana Čáslavu potkám, zeptám se, co je u něj nového. A většinou řekne, že foťák 🙂 ať už je to stará mašinka nebo novinka z poslední doby. Jak říká, peníze takto „vložené“ raději nepočítá…
„Aktuálně fotím na Sony A7R2 – hlavně architekturu a interiéry. Na Fuji fotím při mých vycházkách přírodou, protože je tento přístroj lehký. A pak mám Cannon 6D, ten mám pro reportážní focení. Snažím se ale vrátit k analogové fotografii. Fotit město a krajinu na staré přístroje, jako tomu bylo před 100 lety,“ říká pan Čáslava.
Pan Čáslava je kolínským patriotem a Kolín fotí asi nejvíce. Není to ale jen město a architektura, ale především tradiční akce (například Kmochův Kolín fotil od roku 1974), ale také běžný život v ulicích města – jeho lidé. Jak ale říká, „když dostanu téma, jsem šťastnej. Já to vždycky udělám, ale k tomu ještě přidám něco navíc, svůj pohled.“ U této části jsme se docela zasmáli, protože především na výrobních linkách Toyoty už ho jako fotografa všichni znali a někdy také odváděli do bezpečných míst, ačkoli záběry svařovacích robotů by byly jistě bezchybné.
Zároveň ho, asi jako každého fotografa, láká portrét. Konkrétně – portrét ženy. Přiznám se, že žena pana Čáslavy je pro mě jako paní Colombová. Nikdy jsme se nesetkaly. Přesto tuším, že to ona představuje tu kotvu a přístaviště, kde pan Čáslava a jejich dva synové hledají potřebný klid a pohodu. Znám ji pouze z názvů alb jako „Večerní procházky se svou ženou. Jak jinak…“ a kolikrát na ní myslívám. Protože jak se říká, za každým významným mužem stojí silná žena. Žena fotografa, která nechce být focena… a tak si pan Čáslava hýčká některé starší fotografie, momentky s příběhem.
„Nejdraději fotím takové fotografie, které udělají dalším lidem radost,“ říká Josef Čáslava.
K výběru fotografií pro výstavu v sedlecké katedrále říká: „Vybral jsem fotografie, které jsou jakýmsi průřezem a reprezentují oblast Kutnohorska a Kolínska. Není to autorská výstava. Tu bych si rád připravil ke svým letošním kulatým narozeninám. Teď se těším, kam vyrazím, co nafotím. Už mi chybí kontakt s lidmi…“
Tak tohle měl být také krátký příspěvek… A to tu stále není vše. Tak pokračování třeba někdy příště, třeba při té jubilejní výstavě.
Poděkování patří:
Josef Čáslava, Foto Zlatá
Mgr. Radka Krejčí, Římskokatolická farnost Kutná Hora – Sedlec
Výstavu pořádá: Turistická oblast Kutnohorsko a Kolínsko z.s. a Římskokatolická farnost KH (20. 3. – 20. 6.)
Díky, moc hezky napsané!
Děkuji za komentář. Jsem ráda, snad se dočkáme otevření katedrály a výstavy pro veřejnost